Abrahám  vzal Hagar a jejího syna Izmaela na místo poblíž Ka,by a zanechal je pod stromem na místě Zamzamu. Tehdy Mekka nebyla obydlená, Abrahám je tam přesto usadil a nechal jim tam datle a malý vak s vodou. Poté se vydal zpět k domovu. Izmaelova matka ho následovala a říkala: «Abraháme! Kam jdeš? Není tu nikdo, z jehož společnosti bychom se mohli těšit, ani nic, co by nás potěšilo.» Mnohokrát to opakovala, ale on se na ni ani neotočil. Poté se ho zeptala: «Nařídil ti to Alláh?» On odvětil: «Ano.» Ona řekla: «V tom případě nás On nezanedbá.» Abrahám šel dál a když došel ke kopci, kde ho nemohli vidět, otočil se ke Ka,bě a vzýval Alláha slovy:
Pane můj, usadil jsem část potomstva svého v údolí bez polí obilných poblíže chrámu Tvého posvátného, Pane náš, aby zde modlitbu konali. Učiň, aby srdce lidí se k nim přiblížila, a uštědři jim plody co obživu– snad budou vděční!. (14:37)

Hagar kojila Izmaela a pila z vody, kterou měla. Když voda došla, ona i její syn dostali žízeň a ona sledovala své dítě, jak se trápí a pláče. Běžela tedy na nejbližší kopec, kterým byl pahorek as-Safá, ze kterého se pozorně rozhlížela v naději, že někoho spatří, ale nikoho neviděla. Poté sestoupila a když došla do údolí, vykasala si šaty a běžela údolím jako někdo, na koho dolehla tíseň, dokud nedoběhla na pahorek al-Marwa. Rozhlížela se a doufala, že někoho uvidí, ale bez úspěchu. Toto se opakovalo sedmkrát..

 

Ibn Abbás řekl: Prorok ☺ řekl: «Toto je počátek tradice sa,í (chůze a běhu) mezi pahorky as-Safá a al-Marwa. Když došla na al-Marwa [naposledy], uslyšela hlas. To ji uklidnilo a ona pozorně poslouchala. Uslyšela hlas znovu a řekla: ‚Hej! Nechal jsi mě slyšet svůj hlas, můžeš mi něčím pomoci?‘ A hle! Uviděla na místě Zamzam anděla, jak klepe křídlem do země, dokud z toho místa nevytryskla voda. Hagar rychle vodu ohradila a naplnila si vak.» Prorok dodal: «Nechť je Alláh milosrdný k Izmaelově matce! Kdyby nechala Zamzam téci, aniž by do něj zasahovala a aniž by si z něj nabírala vodu k naplnění svého vaku, Zamzam by byl tokem tekoucím po zemském povrchu.» (Buchárí).