Poslem islámu je Abul Qásim, Muhammad, syn Abdulláha, syna Abdul Muttaliba, syna Hášima. Náležel k arabskému kmenu Kurajšovců, jehož původ sahá až k ,Adnánovi, jednomu z potomků proroka Izmaela. Izmael byl synem Abraháma, Alláhova posla, nechť mu Alláh žehná..
Narodil se roku 571 n.l. ve vznešeném městě Mekce. Mekka byla náboženským centrem Arabského poloostrova, protože se v ní nachází vznešená Ka,ba, kterou postavil Abrahám se svým synem Izmaelem.
Ještě předtím, než se mu dostalo zjevení, byl mezi svým lidem známý jako «důvěryhodný» a lidé mu svěřovali svůj majetek, když se chystali cestovat. Také byl známý jako «pravdomluvný», protože tak vždy jednal. Nikdy nelhal a nikdy nepodváděl. Vždy ostatním přál dobro
Ve věku čtyřiceti let dostal své první zjevení a s obavami se s tím svěřil své manželce Chadídže, nechť je s ní Alláh spokojen: «Vskutku mám o sebe obavy». Chadídža odpověděla: «Ne, při Alláhu! Alláh tě nikdy neponíží. Vždyť udržuješ příbuzenské svazky, snášíš obtíže ostatních, dáváš ze svého jmění těm, kdo nemají, ctíš hosty a hostíš je a poskytuješ podporu v časech skutečné pohromy.» (Buchárí)Po následujících třináct let zůstal v Mekce a vyzýval lidi, aby uvěřili v Alláhovu jedinost. Poté odešel do města Medíny, vyzval jeho obyvatele k islámu a oni jeho výzvu vyslyšeli. Tam mu Alláh zjevil zbývající náboženská a právní ustanovení. Osm let po svém odchodu Mekku dobyl a vrátil se do ní. Zemřel ve věku 63 let poté, co mu Alláh zjevil celý Korán. Náboženství bylo ustanoveno v plné dokonalosti a úplnosti a islám přijala většina arabského národa.
George Bernard Shaw ve své knize Skutečný islám napsal: «Vždy jsem si Muhammadova náboženství velmi vážil kvůli jeho úžasné vitalitě. Je to jediné náboženství, které, jak se zdá, v sobě má schopnost přizpůsobit se měnícím se etapám existence, čímž je přitažlivé v každé době – Muhammadově víře prorokuji, že se zítra stane přijatelnou tak, jak se začíná stávat přijatelnou v dnešní Evropě. Středověcí duchovní, ať z nevědomosti či bigotnosti, vykreslili mohamedánství v nejčernějších barvách. Byli vedeni k nenávisti jak k člověku Muhammadovi, tak k jeho náboženství. Pro ně byl Muhammad Antikristem. Věnoval jsem se studiu o tomto úžasném muži a dle mého názoru je nejen dalek tomu být Antikristem, ale zaslouží si přízvisko spasitel lidstva
Annie Besantová(3) ve své knize Život a učení Muhammada napsala: «Každý, kdo se seznámil s životem a charakterem velkého Proroka z Arábie a dozvěděl se, čemu učil a jak žil, nemůže cítit nic jiného než úctu k tomuto mocnému Prorokovi, jednomu z velkých poslů Nejvyššího. A přestože svým vyjádřením budu opakovat mnohé, s čím je plno lidí obeznámeno, při každém jejich opětovném čtení sama cítím nový způsob obdivu, nový pocit úcty k tomuto mocnému arabskému učiteli.»